Správa a sepis licenčních podmínek
Licencování ochranné známky může pro majitele značky znamenat jednu z nejefektivnějších metod, jak poměrně jednoduchou cestou rozšířit povědomí o značce a zároveň i prostředkem ke zvýšení prodeje. Z pohledu nabyvatele nabízí licenční smlouva příležitost dosáhnout značného podnikatelského úspěchu. Udělení licence k ochranné známce však skýtá také řadu rizik, které můžou zapříčinit zhoršení, případně i zničení dobré pověsti značky.
Licenční smlouvy k ochranným známkám nepatří mezi ujednání, které by se využívaly jen sporadicky. Na trhu se objevuje čím dál tím větší sortiment produktů a služeb, o kterých ani nevíme, že pocházejí právě z licenční výroby. Zásluhu na rozšíření licencované produkce má převážně franchising či co-branding. Za nejúspěšnější poskytovatele licencí k ochranných známkám patří The Coca-Cola company, která své nápoje vyrábí v 57 zemích světa prostřednictvím více jak 300 udělených licencí.
Licenční smlouva je definována v § 2358 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
Licenční smlouva je dohoda, v níž majitel licence poskytuje budoucímu držiteli právo k využívání nehmotného kapitálu v rámci daných produktů či služeb, a to na určité období. Nabyvatel tuto licenci za stanovených podmínek přijímá a zavazuje se tím k dodržování stanoveného standardu kvality. V případě, že není uzavřena licenční smlouva, může být ze strany vlastníka užívání zakázáno.
Při závažném porušení licenční smlouvy, například nedodržením sjednané úrovně kvality značky, může dojít až k odebrání licence. Při uzavírání je potřeba myslet na smluvní ustanovení, které chrání tradici značky. Neobsahuje-li smlouva dostatečně účinné náležitosti, je vlastník nucen k vymáhání svých vlastnických práv využít soudních prostředků. Po skončení smlouvy musí být vráceny všechny dokumenty a nadále utajované informace.
Licencovaná smlouva nabývá platnost až zápisem do rejstříku ochranných známek, tedy zápisem na Úřad průmyslového vlastnictví. U patentů, ochranných známek, užitých vzorů a průmyslových vzorů je doporučeno uzavřít licenční smlouvu vždy písemnou formou.
Typy licenční smlouvy
Výlučná (= výhradní)
Při uzavření výlučné licence je k užívání ochranné známky oprávněn pouze jeho nabyvatel. Poskytoval se tím zavazuje, že užívání předmětu licenční smlouvy je na daném území určeno jen nabyvateli a ani on sám jej na tomto teritoriu nebude využívat.
Za předpokladu, že je ochranná známka v rejstříku ochranných známek zapsaná pro více výrobků a služeb, je vlastník oprávněn poskytnout i několik výlučných licencí, každou z nich pro jiné výrobky či služby.
Nevýlučná (=nevýhradní)
Nevýlučnost nijak nelimituje vlastníka v udělení licence dalším zájemcům a zároveň dovoluje, že licenci smí užívat i on sám.
Náležitosti licenční smlouvy
Podstatné:
Určení smluvních stran
U každé licenční smlouva je nezbytné přesné vymezení stran, které se na uzavření licence podílejí.
Předmět licence
Vymezení nehmotného majetku, který je předmětem licenční smlouvy, musí být jasně definované. Předmětem licenční smlouvy může být i podaná přihláška na Úřad průmyslového vlastnictví.
Určení úplaty nebo jiné majetkové hodnoty
Úplata může být oboustranná:
- Licensorovi - Pravidelný licenční poplatek nebo procenta z prodeje.
- Licencentovi - V případě vypovězení smlouvy, například proplacení marketingových nákladů na vybudování trhu.
Bez předem ujednané odměny je smlouva považována za neplatnou.
Pravidelné náležitosti
Jedná se o ustanovení, která nejsou povinná, ale doporučují se.
Územní vymezení platnosti licenční smlouvy
Nebude-li v licenční smlouvě uvedeno území, automaticky se licence uděluje na celý svět.
Časová omezenost
V případě, že není licence časově omezena, je nutné ji ukončit výpovědí. Za předpokladu, že není stanovena ani výpovědní doba, zákon stanovuje lhůtu 1 roku.
Kontrola kvality
Poskytovatel licence musí ve smlouvě zajistit, že vyráběné produkty, popř. služby si zachovají svoji kvalitu a nedojde tak k poškození již zavedené hodnoty ochranné známky.
Máte více dotazu k danému tématu či potřebujete radu? Kontaktujte nás.